Rozvod či rozchod? Ale co s hypotékou?
Když spolu lidé začínají žít a bydlet ve vlastním, je to období plné optimismu, očekávání a nadějí. Ale podle statistik se u každého druhého páru změní krásná v období v situace natolik nepříjemné, že spolu už nadále trávit svůj čas nechtějí. Polovina manželských párů u nás v současné době končí rozvodem. A jak rozvod, tak obyčejný rozchod často bývají spojeny s řešením rozdělení majetku. Jaká pravidla rozdělení majetku jsou spojena s případy, kdy jde o nemovitost, na niž má bývalý pár vzatou hypotéku?
Nejjednodušším řešením je prodej nemovitosti
Pokud jdou manželé nebo partneři od sebe, je nejjednodušším řešením nesplacené hypotéky a majetkového vyrovnání prodej nemovitosti, na kterou mají hypotéku vzatou. Výnosem z prodeje se pak hypotéka předčasně splatí. A případný zbytek se mezi manžele či partnery rozdělí rovným dílem.
Jenže ne vždy je možné nastavit toto ideální řešení. Jeden z partnerů si mnohdy přeje, aby v domě zůstal bydlet. Důvody k tomu mívá různé. Nejčastěji jde o toho partnera, kterému po rozvodu zůstávají v péči děti. A aby si děti nemusely zvykat na vše nové, chtějí jim rodiče alespoň zachovat původní bydlení.
Když jeden v nemovitosti zůstává
Pokud se jeden z partnerů rozhodne v nemovitosti zůstat, je nutné se dohodnout (většinou) na jednom ze dvou scénářů. Prvním je situace, kdy ten partner, co z domu odchází, převede komplet celou hypotéku na partnera, který zůstává. Navíc má právo na získání náhrady za to, že se vzdá poloviny domu. A nestačí k tomu jen tak nějaký papír, je nutné tuto změnu provést u banky, uzavřít novou úvěrovou smlouvu. Jakmile by toto neproběhlo, partner, který odchází, by se v budoucnu mohl dostat do pozice člověka, který je chronickým neplatičem úvěrů.
Náhrada a další náležitosti se pak samozřejmě řeší u rozvodového soudu. Situace je však finančně velmi nevýhodná pro toho partnera, který v domě zůstává. Nejenže totiž musí platit celou hypotéku sám, ale také musí finančně odškodnit bývalého partnera za odchod. A pokud je zůstávajícím žena, s dětmi a často s nižším příjmem, je situace v podstatě finančně neřešitelná.
Druhý scénář je ten, kdy jeden z partnerů sice odejde, ale na splácení domu se nadále podílí. Bere to například jako formu placení výživného, protože polovina domu se pak přepíše do majetku dětí. V tomhle případě se vyplatí smlouva o smlouvě budoucí, že tomu tak po doplacení hypotéky opravdu bude.
Pokud se manželé nedohodnou, rozhodne soud
Jakmile se manželé nejsou schopni nebo ochotni dohodnout, kdo v nemovitosti zůstane a kdo odejde, případně se nedohodnou na jejím prodeji, tak většinou soud nařídí odchod jednoho z nich. A rozhodne také o způsobu náhrady, když na domě je hypotéka, kterou platili oba manželé. V tomto případě soud přihlíží především k tomu, který z partnerů má v péči děti.
Tato situace však vytváří právo odcházejícího partnera zůstat ve společné domácnosti do doby, než mu druhý z manželů zajistí náhradní bydlení. Situace z toho plynoucí pak vůbec nejsou příjemné ani pro bývalé manžele a ani pro děti. I z tohoto důvodu je mnohem vhodnější dům prodat, navzájem se vyrovnat po doplacení hypotéky a začít zcela znovu.
Refinancování hypotéky pro partnera zůstávajícího v domě?
Tak na tuhle možnost musí většina lidí po rozvodu zcela zapomenout. Lidé, kteří zůstanou v domě po rozvodu nebo rozchodu, totiž často nemají takovou bonitu, aby jim banka poskytla nový, refinancovaný hypoteční úvěr, který by sice spláceli déle, ale s nižšími splátkami, co půjdou lépe utáhnout.
Banky totiž na tyto situace nahlížejí čistě obchodně. A když splátka hypotéky převyšuje čistý měsíční příjem toho, kdo v nemovitosti po rozchodu zůstává, případně je téměř tak vysoká, banka většinou odmítne situaci zmírnit. S odůvodněním, že na uzavření nové úvěrové smlouvy nemá žadatel dost vysokou bonitu. Ale finanční situace jejich klientů po rozvodu je vzhledem k vysokým splátkám současné hypotéky vůbec nezajímá. I proto je obecně nejvýhodnější nemovitost prodat a hypotéku doplatit najednou.
