Děti a peníze 2 - jak pokračovat po nástupu do školy?

Datum publikování: 09.01.2017
Děti a peníze 2 - jak pokračovat po nástupu do školy?

V prvním dílu povídání o tom, jak děti učit zacházet s penězi, jsme nastínili, jak postupně začít u batolat a dětí předškolního věku. Čas letí a z našich předškoláků jsou brzy školáci.

Předchozí díl zde.

Na prvním stupni

Dětem na prvním stupni už můžeme svěřit jejich první kapesné. Nijak vysoké. Jen třeba dvacetikorunu týdně. Nebo i méně.

Než dítěti dáme první kapesné

Tomuto kroku musí předcházet pečlivé vysvětlování. Povídání s dítětem o tom, že peníze z kapesného jsou už jeho a že je jen na něm, co si za ně koupí. Ale že také nese velkou zodpovědnost za celou tu částku, kterou má k dispozici – když ji utratí hned, celý zbytek týdne bude „na suchu“.

Děti se už před prvními školními dny dostávají do kontaktu s reálným světem a s obchody, kde jim prodají cokoliv, třeba i lahev coly – jen proto, aby vydělali.  O tom všem musíme dítě včas a hravou formou poučit. Dost nám v tom pomůže i prožitek.

Začít můžeme už o prázdninách

Nejlépe uděláme, když dítěti dáme první kapesné již o prázdninách a zároveň mu k tomu poskytneme několik osobních zkušeností s nakupováním za jeho vlastní peníze, s rozhodováním se o tom, co si za svoje peníze pořídí. Zkušenosti z prázdnin se během školního roku budou hodit.

Prožitek je nejlepší učitel

Dítě si musí prožít zkušenost, jak se ono rozhoduje o vydáních, jak potom nakupuje, jaké to je sníst si první dobrotu koupenou za své peníze nebo si kreslit fixami koupenými ze svého kapesného.

Důležitý je však i prožitek nedostatku peněz. Dítě si musí zažít zkušenost z přílišného utrácení. Musí na vlastní kůži zjistit, že když dá peníze za jednu věc, na tu druhou už mu zbude méně, na třetí třeba vůbec nic. A přitom tu třetí věc tolik chtělo. Jenže si na ni bude muset počkat do příštího kapesného.

Případně si dítě musí uvědomit, že na větší věc, pokud ji chce, musí několik týdnů šetřit. A to chce velkou disciplínu!

Celoživotnímu rozhodování se musíme učit už od malička

Celý život je o dělání rozhodnutí, proto už i dítě na prvním stupni musíme cvičit ve schopnosti se rozhodovat. Mimo jiné i o tom, na co své peníze vynaloží a jakým způsobem, aby toho v budoucnu nemuselo litovat.

Výsledek trpělivé snahy

Pokud se dítěti věnujeme a sdělujeme mu naše zkušenosti s penězi, s nakupováním, s rozhodováním se třeba o větších výdajích, dítě toho dost pochytí.

Když mu dopřejeme prožitek jednak ze samostatného nákupu, ale třeba i z nákupu nevydařeného, kdy koupilo nesmysl, odměnou nám bude schopnost dítěte neztratit se v dnešním komerčním světě.

Vybavíme ho mimo jiné umem vyjít se svými financemi, ale i vědomím, že peníze se samy nevydělají. Výsledkem bude jeho schopnost dobře hospodařit a neutopit se v dluzích.

HyperpůjčkaHIT
Výše úvěru do 250 000 Kč
malá Hyperpůjčka
Výše úvěru do 4 500 Kč
Čínska půjčkaTop
Výše úvěru do 190 000 Kč

V něčem pomůže i škola

Na některých školách chodí prvňáčci s paní učitelkou/panem učitelem nakupovat školní mlíčko, což je součástí projektu zastřešeného Ministerstvem školství ČR. Děti se naučí si v podstatě samy nakoupit a paní učitelka či pan učitel pohlídají, aby si dítě koupilo opravdu jen to mlíčko. Při současné pamlskové vyhlášce si ve škole snad stejně ani nic jiného nekoupí.

Občasná kontrola a rada jsou nutné

I přesto, že peníze z kapesného jsou už jen našeho dítěte, se občas zajímáme o to, na co je použilo. Necháme si povyprávět o jeho nákupech, o plánech, co si za kapesné pořídí, nebo o pocitech z toho, co si za peníze z minulého týdne koupilo.

Sem tam do jeho vyprávění vsuneme malou radu nebo se účelově ptáme. Třeba na to, co udělá příště, aby se špatnému pocitu z nesmyslně utracených peněz vyhnulo. Dítě je schopno si samo odpovědět, jen potřebuje občas pošťouchnout. A tím šťouchancem jsou právě naše přesně mířené otázky.

Druhý stupeň už by měl být o úplné svobodě (a zároveň zodpovědnosti)

Dítě na druhém stupni už je mazákem v zacházení se svým kapesným. Dostává je už několik let a už se s ním naučilo hospodařit tak, aby vyšlo. Ale pokud se to stále ještě nenaučilo (a třeba za mobil chodí stále vyšší účty), zavání to do budoucna velkým průšvihem.

Jak nastartovat finanční zodpovědnost u puberťáka

Tím, že zavedeme jasná pravidla. A budeme je dodržovat. Všichni. I babičky.

Potomek dostane k dispozici určitý obnos, který mu musí vyjít třeba na 2 týdny. Nebo na měsíc. Do tohoto obnosu zahrneme náklady na vše, o čem si dítě samo rozhoduje a co si samo platí. Takže i na mobil, jízdné do školy, občasnou zábavu s kamarády spojenou s občerstvením. Po rozumné úvaze prostě stanovíme, s kolika penězi musí vyjít. 

Výdaje na domácnost, jídlo a ošacení samozřejmě zatím stále platíme za něj. Na druhou stranu po našem dítěti můžeme třeba chtít, aby si přispělo na boty, když si vybralo model dražší, než je maximum ceny, kterou jsme my ochotní za boty zaplatit.

A v čem že tkví ta pravidla? 

V tom, že pokud dítě peníze utratí dříve, žádné další zadarmo nedostane. Od nikoho z rodiny. 

Řešení mu ale i tak nabídneme: může si od nás půjčit (za symbolický úrok) nebo si může vydělat domácími pracemi, které udělá nad rámec svých běžných povinností. Pokud si dítě půjčí, vždy chceme, aby vše splatilo. Třeba tak, že mu v příštích kapesných dáváme méně. Nastavíme splátkový kalendář a hlídáme jej.

Můžeme mu také domluvit „brigádu“ třeba u prarodičů. Možností je mnoho. Jen jediná je zapovězená: peníze navíc bez vlastního přičinění nebo zadarmo.

Opět se jedná o učení formou prožitku, které má spolehlivé výsledky. Nasimulujeme reálný život a učíme dítě se v něm pohybovat. Jiná cesta k cíli nevede.

Opět pomůže škola

Ve škole jsou do výuky na druhém stupni zařazeny informace i cvičení z oblasti finanční gramotnosti. Ty dítěti také poskytnou velký vhled do finančního světa. 

Pomoci může i moderní technika

Kapesné můžeme dítěti posílat na účet a nechat mu zřídit i platební kartu. Třeba s omezeným limitem. Anebo neomezenou, ale omezené prostředky budeme posílat my. 

Když mu zřídíme i internetové bankovnictví, bude mít dítě zpětně přehled o tom, za co utrácelo. A my také. Pro všechny pak bude jednodušší se ze všeho poučit.

 

Naučit děti hospodařit není jednoduché. Ale není to nemožné. Chce to jen systémový přístup a zachování předem dohodnutých pravidel, která se mohou výjimečně, ve velmi specifické situaci a s patřičným vysvětlením, porušit. 

Komentáře