Děti a peníze 1 - kdy a jak je spolu začít seznamovat?

Datum publikování: 03.01.2017
Děti a peníze 1 - kdy a jak je spolu začít seznamovat?

Ačkoli se to tak vůbec nemusí jevit, seznamujeme děti s penězi hned od prvních měsíců jejich života. Děti nás vidí, jak platíme za věci a služby. To je však jen pasivní seznamování, které rozhodně nestačí. Jak a kdy začít dětem vytvářet aktivní a zodpovědný vztah k penězům?

Pasivně již od narození

Děti bráváme s sebou do obchodu, později do restaurace, do ZOO, na pouť, do zábavního parku, k holiči, na zmrzlinu, prostě na místa, kde musíme za vše platit. 

Děti od prvních měsíců svého života vidí, že si nic neodnášíme jen tak. Že se vším se musíme někde zastavit a někomu cosi dát do ruky (peníze), případně cosi (platební kartu) přiložit k mašince, která pípne a schválí tak odnesení toho, co jsme si vybrali.

Když dítěti naše placení okomentujeme v tom smyslu, že „abychom si mohli odnést ty rohlíčky, co máme tak rádi, musíme za ně v obchodě zaplatit“, nabídneme dítěti k platebnímu procesu také pojmenování, a tím se v hlavičce vše uloží ještě pevněji. 

Aktivně od batolecího věku

Děti jsou schopné tyto operace s penězi vnímat opravdu brzy. A taky je uplatnit, nejdříve samozřejmě v podobě hry. Později i v reálu, kdy je necháme v obchodě zaplatit to, co si samo vybralo. Nebo celý menší nákup – třeba kartou.

Hry na obchod či restauraci

Při domácích hrách na obchod či restauraci jsou batolata schopna aplikovat proces plateb už v době, kdy začínají chodit a jsou schopna se s námi domluvit svou posunkovou nebo první jednoduchou řečí. První hry absolvujeme s dětskými penězi – zejména tehdy, kdy dítě stále ještě strká do úst věci nebo ruce.

Nenechte se překvapit tím, když vám budou chtít v roli prodavače nebo číšníka zaplatit. Na první pohled je to pro nás nesmysl, ale když si v mysli přehrajeme proces našeho placení v hotovosti, mnohdy v obchodě peníze od pokladních nebo číšníků opravdu dostáváme. Sice jen na dorovnání námi předané částky (drobné zpět), ale dítě tohle netuší. Čísla a hodnotu ještě nezná. Vidí, že i nám je placeno.

Smysl peněz

Důležité je, že batole zaregistrovalo, že předávání peněz probíhá oběma směry. Peníze už jsou pro něj to, co určuje, jestli si budeme moci z obchodu něco odnést, případně zda nás pustí do ZOO. V batolecím věku je tohle poznání veledůležité.

Peníze se nevezmou samy, musíme je získávat

Dítěti také poskytneme informaci o tom, kde se peníze v naší domácnosti berou. Že je domů nosí tatínek (maminka), který(á) pracuje. Za práci dostane peníze. Nebo že dostáváme peníze za to, že pracujeme doma – staráme se o byt či dům, vaříme, uklízíme, pereme, žehlíme – a za to máme také nějaké finance (rodičovský příspěvek).

HyperpůjčkaHIT
Výše úvěru do 250 000 Kč
malá Hyperpůjčka
Výše úvěru do 4 500 Kč
Čínska půjčkaTop
Výše úvěru do 190 000 Kč

V předškolním věku už i s počítáním

Děti v předškolním věku většinou zvládají počítání do dvaceti nebo alespoň do deseti. Můžeme po nich tedy chtít, aby nám napočítalo, kolik kusů mincí nebo bankovek (bez ohledu na jejich hodnotu) nám dává, či my platíme jemu.

Hodnotu již můžeme zohledňovat

Rohlík v našem domácím obchodě může stát jednu minci, mléko dvě a chleba třeba tři. Když si od nás půjde koupit auto, budeme chtít mincí alespoň deset. Tím začneme dítěti poskytovat informace o tom, že různé věci jsou za různý počet mincí, mají tedy různou hodnotu.

Když je peněz málo

Pokud dítě nebude mít v kapsičce dost mincí na koupi toho, co si vybralo, vymyslíme způsob, jak další mince do kapsičky dostat. Nejlépe tak, že pojede do práce, tam bude pracovat, za to obdrží další mince a bude si moci dokoupit to, na co prve nemělo. Případně nám dítě může něco zbytného prodat a za utržené peníze dokoupit, co potřebuje. 

Rozhodně bychom dítěti v předškolním věku nebo mladším školním věku neměli během hry slevit z ceny vybrané věci jen proto, že na ni zrovna nemá v kapsičce dost mincí či bankovek. Vždy spíše hledáme způsob, jak dodatečné mince do kapsičky dostat.

V předškolním věku už můžeme hrát i s opravdovými mincemi. Ale vždy s komentářem, že tato hra je už pro velké děti. A že teď musí být zodpovědné, když používá opravdové peníze. Nesmí je nechat nikam zakutálet, protože by nám pak chyběly v obchodě, až budeme platit za nákup.

V opravdovém obchodě

Při reálném nákupu dítěti odpovídáme na otázky (je-li to časově alespoň trošku možné). Mnohdy jsme tázáni, proč koupíme jednu věc a ne jinou. Mnohdy musíme dítěti spousty věcí odepřít, protože bychom se u pokladny nedoplatili, navíc by dítě všechny věci, které zrovna teď chce, stejně neužilo. 

Nabídky obchodů bývají obrovské a neskutečně podbízivé. Je na nás, abychom dítě naučili, že z obchodu si odnášíme to, co potřebujeme nebo chceme, nikoliv to, co nám obchodník podsouvá.

Dítě můžeme nechat platit častěji, i v hotovosti. Vždy však platbu kontrolujeme a vysvětíme, proč dostalo peníze od pokladní(ho), přestože ono si něco kupovalo.

Pokračování zde.

Komentáře