Úrok jako jeden ze základních parametrů úvěru

Co je to úrok a jak se liší od úrokové sazby?

Úrok je finanční odměna za poskytnutý úvěr. Nízký úrok značí, že dlužník nezaplatí zbytečně velkou částku nad rámec jistiny. I to je důvod, proč se banky nízkými úroky tak rády vychloubají. Ovšem o skutečné ceně za poskytnutý úvěr nám úrok napoví jen část pravdy, proto se vyplatí sledovat také ukazatel RPSN, který v sobě zahrnuje veškeré poplatky spojené s čerpáním úvěru.

Výši úroku ovlivňují dva faktory. Prvním je čas, po který se věřitel vzdá svých peněz ve prospěch dlužníka. Druhým faktorem je úroková sazba (používá se také označení úroková míra), která představuje jeden ze základních parametrů úvěru. Udává se v procentech a v případě úvěrů představuje navýšení zapůjčené částky za stanovené období. U spoření je úroková míra odměnou za to, že máte peníze uložené na speciálním účtě a finanční společnost s nimi může nakládat dle svého uvážení.

Cenu půjčky může navýšit úrok z prodlení

Může se stát, že svůj závazek zapomenete včas uhradit. Za pozdní úhradu pak většinou následuje sankce v podobě úroku z prodlení a smluvních poplatků. Úrok z prodlení je tedy cena za to, že peníze z půjčky nesplácíte dle dohodnutých podmínek, případně cena za to, že státu neodvádíte povinné platby včas – zejména daně a platby za zdravotní a sociální pojištění.

Reálná vs. nominální úroková sazba

Z ekonomického hlediska má velký význam také rozlišení úrokových sazeb na nominální a reálné. Nominální úroková míra je ta, která je uvedena ve smlouvě, a je to skutečná peněžní cena, kterou dlužníci platí věřitelům za možnost použít jejich peníze. Jde např. o spotřebitelský úvěr s úrokovou mírou 6,9 % p.a., hypoteční úvěr s úrokovou sazbou 2,4 % p.a. nebo sazba na spořícím účtě ve výši 0,8 % p.a.

V ekonomice se však setkáváme s jevem, který nominální úrokové sazby do značné míry zkresluje. Nazývá se inflace a dochází při ní k nárůstu cenové hladiny a snížení kupní síly peněz. S tímto počítá reálná úroková míra, která je od vlivu inflace očištěna.

Kdy se můžete setkat s tzv. referenční úrokovou sazbou?

Banky mohou používat při výpočtu úroků z úvěrů či vkladů referenční úrokovou sazbu. Ta pochází z veřejně přístupného zdroje, smluvní strany si ji mohou kdykoli ověřit, avšak nemohou ji přímo ovlivnit. V praxi to pak vypadá tak, že poskytovatel úvěru půjčuje peníze za dohodnutou úrokovou sazbu, která je stanovena podle určité referenční úrokové sazby s připočítáním přirážky. Pokud je přirážka stanovena na 1 %, zaplacený úrok bude o 1 % vyšší než aktuální referenční sazba.

S referenční úrokovou sazbou se setkal každý, kdo někdy splácel variabilní hypotéku (hypotéku s plovoucí úrokovou sazbou). Splátka takové hypotéky se skládá ze splátky jistiny a z úroků odvozených právě od referenční úrokové sazby PRIBOR (Prague InterBank Offered Rate), tedy tržní úrokové sazby, za kterou si banky mezi sebou půjčují peníze a kterou vyhlašuje Česká národní banka.

Plovoucí úrokovou sazbu banky stanovují tak, že k sazbě odvozené do PRIBORu připočítají svou marži, která slouží k pokrytí nákladů a zisku banky a rizika souvisejícího s poskytnutím hypotéky. Měsíční splátka se mění v závislosti na proměnlivé úrokové sazbě. Tuto sazbu je nejvhodnější zvolit ve chvíli, kdy průměrné úrokové sazby klesají.

Zdroje: finance.cz/ cnb.cz/ ecb.europa.eu