Podaří se uzákonit maximální výši úroků za půjčky?

Čtení na 5 minut Publikováno: 23.05.2019
Podaří se uzákonit maximální výši úroků za půjčky?

Pojištění domácnosti sice chrání proti následkům násilného vniknutí do domu a následné krádeže, ale všichni víme, že tohle bychom řešili jen velmi neradi. Proto se věnujme preventivní ochraně domácnosti před zloději, a to hlavně v době, kdy se chystáme odjet na delší dovolenou. Léto či zima jsou totiž obdobím, kdy my sice relaxujeme ve wellness, u moře, či na horách, jenže podomní zloději slaví žně, a tak jsou nejvíce v pohotovosti, obhlížejí domy a byty, vykrádají, kde se dá. Blíží se léto, a tak vám přinášíme pětici účinných tipů, jak se proti tomuto nebezpečí bránit.

Ve sněmovně jsou dva návrhy

Co změnil nový zákon o spotřebitelských úvěrech, o tom jsme vás informovali ještě před jeho účinností. Ve sněmovně jsou nyní dva návrhy na zastropování úroků z půjček. Tak se na ně pojďme podívat. Jen si hned na začátku zmiňme, že vláda se k oběma návrhům staví negativně.

První je postaven na základě REPO sazby, tedy základní úrokové sazby určované Českou národní bankou. Zde je navrhováno, aby maximum úrokové míry bylo vypočteno jako desetinásobek aktuální REPO sazby. Vzhledem k tomu, že se REPO sazba příliš často nemění, nešlo by o nijak administrativně náročné počítání a změny podmínek úvěrování.

Druhý návrh naopak doporučuje, aby se za maximální možnou a legální úrokovou míru z půjčky považoval dvojnásobek celkových souhrnných procentních ročních nákladů (RPSN) stanovených pro aktuální zákonný úrok z prodlení.

Neoficiálních návrhů je mnohem více

Například Kateřina Valachová, která je místopředsedkyní Podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení v Poslanecké sněmovně, navrhuje stanovit strop celkových nákladů na půjčku v intervalu mezi 40 a 60 procenty. Proč? Protože podle jejích zkušeností takto často rozhodují soudy, když definují lichvu (tedy půjčky stojící mimo zákon).

Bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán považuje i tento návrh za příliš nahrávající úvěrovým společnostem. Argumentoval, že například v Německu je strop stanoven na dvojnásobek ceny běžného úroku, co je podle jeho slov: „nějakých sedm, osm procent, možná deset“.  Výš by v případě stropu rozhodně jít nechtěl.

Pelikán zdůrazňuje, že české vnímání půjček je pokřivené klausovským laissez-faire přístupem k trhu (zcela volný trh), kdy se smlouvy o půjčkách v podstatě téměř neregulovaly. I proto žijeme ve společnosti, kde je normální vydělat na vypůjčených penězích ve výsledku i násobky původně půjčené částky.

HyperpůjčkaHIT
Výše úvěru do 250 000 Kč
malá Hyperpůjčka
Výše úvěru do 4 500 Kč
Čínska půjčkaTop
Výše úvěru do 190 000 Kč

Zkoumání bonity stále není dostatečně nastaveno

Český trh s půjčkami trápí i jiné skutečnosti. Například problém s nedostatečným zkoumáním bonity spotřebitele. Podle zákona o spotřebitelském úvěru sice musí poskytovatel prověřit bonitu spotřebitele, ale pouze do míry přiměřené a nezbytné.

V případě rychlých mikropůjček, které často nepřesáhnout deset tisíc korun, je však přiměřená míra jen ta minimální, tedy v podstatě žádná. Ale právě u rychlých půjček nejčastěji vznikají problémy s exekucí.

Souběh pokut a úroků z prodlení? Typická česká perverznost

Dalším nešvarem českého trhu s půjčkami, který by chtěla současná vláda řešit, je souběh pokut a úroků z prodlení. Úrok z prodlení totiž běží v případě, že dlužník peníze nevrátí včas, ale k němu se ještě přidají i pokuty. Pelikán označil souběh smluvních pokut a úroků z prodlení na denní bázi za českou půjčkovou perverznost.

Velkým problémem je i malé právní povědomí Čechů o půjčkách a též například o exekucích. Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni jako příklad uvádí často smutnou situaci spojenou s nezákonnými exekucemi: „Jsou jich tady statisíce, vědí to soudy, věřitelé, exekutoři. Jen dlužník neví, jak strašně snadno lze exekuci zastavit a nic se nezastavuje, protože to za toho dlužníka nikdo neudělá.

Trápí nás dětské dluhy

Dluhy dětí bohužel nepřecházejí automaticky na jejich zákonné zástupce. A tak se často setkáváme s dluhy dětí za jízdu na černo, nezaplacené účty za telefon nebo dokonce poplatky za svoz odpadu. Problém se týká tisíců současných dětí, ale také cirka šedesáti tisíc lidí, jimž dluh vznikl v dětství, ale už dospěli.

V návrhu řešení zaznělo německé pravidlo, kdy dluhy člověka při vstupu do plnoletosti nesmějí překročit jeho majetek. Takže všichni osmnáctiletí mají nejhůře nulu. Ale nikdy dluhy. Ministerstvo spravedlnosti chystá změnu celého konceptu nabývání svéprávnosti, a tak můžeme doufat, že i situace ohledně dětských dluhů se bude řešit ve prospěch těch nejslabších, tedy dětí.

Komentáře